THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pražská rock´n´rollová formace EASTERN STAR na novince „Get Ready To Ride Hard“ jasně demonstruje svůj názor na rockovou hudbu. Jejich muzika se totiž pevně drží tradic garážového retra 70-tých let. EASTERN STAR vzhlíží k současným skandinávským vzorům jako jsou THE HELLACOPTERS, TURBONEGRO nebo snad i GLUECIFER, kteří stojí v čele tohoto žánru. S tímto nemám problém, neboť jsem přesvědčen, že EASTERN STAR, kteří se zde snaží být za každou cenu jasně definovatelní, hrají jejich mnohokráte obehraný motorkářský rock z úcty a lásky k vzorům, z úcty k zachování rockových tradic, nikoliv z potřeby pouze se navést na momentálně fungující styl.
Chlapácký rock´n´roll na „Get Ready To Ride Hard“ nepoleví z od začátku nastaveného tempa. Album odstartuje razantní vypalovačka „Not So Static“, která o celé kolekci řekne vše podstatné, jelikož skladby jsou si svou strukturou velmi podobné. Zhruba po čtvrté nebo páté písni vám vše splyne do neustále se opakujícího kolovrátku. Oproti třeba THE HELLACOPTERS, kteří na posledních deskách sice ubrali na intenzitě, zato se však stali více melodickými a kompozičně bohatšími, jsou EASTERN STAR pořád u monotónních kořenů. Jestli bych měl u pražských něco označit za slabší, pak by to byl rozhodně zpěv, který neoplývá ani zajímavou barvou (rozmanitostí) ani přílišným rozsahem. Nejpovedenějšími skladbami jsou tak silácké vyřvávačky „Gotta Hit The Bottle“, „Ride Hard“ a „Prague Rock City“.
Kapele nechci upírat zapálení pro rockové tradice, ale přece jen zde mohlo být několik zpestření a ozvláštnění, kterými by EASTERN STAR získali vlastní tvář. Takhle jsou pro mne i jako pro fanouška rock´n´rollu kapelou, která neoslní ani neurazí.
Třeskutý garážový rock'n'roll s menšími ambicemi, než skandinávští obdivovatelé KISS a MOTORHEAD.
5 / 10
David Holý
- zpěv
Tomáš Červený
- kytara, vokály
Jirka Dražan
- bicí, vokály
Honza Andreovský
- basa, vokály
1. Not So Static
2. Damned Criminals
3. The Drug I´ve Found
4. Thunder Boogie
5. Gotta Hit The Bottle
6. Sonic Rendezvous
7. Ride Hard
8. Prague Rock City
9. Go! Go! Stereo!
10. Silly Questions
Get Ready To Ride Hard (2004)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Bulldog Music
Stopáž: 33:40
Produkce: Pavel Hejč a Eastern Star
Rock'n'rollové garážové retro s typickým drzounským fílingem. Slušně zahrané, produkčně dobře ošetřené a úpřimně podané. Nepochybuji o tom, že v živém provedení tato muzika funguje nejlépe. Poslechem studiové nahrávky jsem se však po čase díky jednotvárnosti jednotlivých písni začal nudit. Přesto si však myslím, že ve svém žánru jsou EASTERN STAR v našich končinách, hlavně díky téměř nulové konkurenci, na špičce pelotonu.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.